This gallery contains 48 photos.
Pokud jste na něj ještě nenarazili, rozhodně doporučuji navštívit Existential Comics, jehož autorem je Corey Mohler. Jak napovídá název, jde o webkomiks s existenciálně-filosofickou tématikou. Tématicky je však širší a většinou jde spíše o filosoficky laděné vtipy, než čistě vážná … Continue reading
Jedenáctého září 2012 jsme s přáteli (nejen) ze Společnosti pro kognitivní vědu a filosofii slavili 56. narozeniny kognitivní vědy (viz Miller, 2003, či můj výtah na Wikipedii). Krom jiného jsme přemýšleli, jak tento vědní obor (resp. obory) v naší kotlině více zpopularizovat, protože málokdo o něm má nějaké konkrétnější povědomí. A tak Ondra Bečev založil web http://cognitivescience.cz/ a já Facebookovou stránku Kognitivní věda – Cognitive Science. Už se na ní za ty více než dva roky objevilo hodně informací, převážně odkazů na různé (imho) zajímavé zdroje, články atd. Byla by rozhodně škoda, kdyby to vše mělo skončit pohřbeno v hlubinách facebookové historie. Přišel jsem naštěstí na způsob, jak vcelku jednoduše všechen ten obsah vytáhnout, aby si ho mohli prohlédnout např. i noví ze současných 500 fanoušků FB stránky. Níže najdete seznam příspěvků od založení do konce roku 2012, postupně sem budu dávat další. Pro zajímavost, v tomto období měl dle všech ukazatelů největší úspěch příspěvek o kritice typologie osobnosti MBTI. Protože jsem v té debatě pokračoval i jinde a celkem nedávno znovu, možná tomu problému i psychometrice obecně věnuji nějaký další článek.
Přeji vám významný rok 2015!
Co je to intuice? Když si zadáte toto heslo do googlu, narazíte na množství představ typu:
Intuice je schopnost vědět beze slov, vnímat pravdu bez vysvětlování. Funguje mimo čas i prostor a spojuje nás s vyšším já. Pracuje s vědomím, že minulost, přítomnost i budoucnost existují současně. … (článek Intuice – vědění, jež přesahuje logiku)
Intuice je často brána jako něco esenciálně duchovního, čistého a hlubokého, neuchopitelného rozumem či vědou, a nad rozum v podstatě povýšeného. Jde jen o to naučit se této duchovní síle otevřít a ona nás v životě nemůže téměř nikdy zklamat. Překvapivě, podobné názory jsem se dočetl i v našich studentských přípravných materiálech ke státnicím, otázka Možná pojetí intuice:
Člověk, který je citově vnímavý, bude i více otevřen vjemům které přichází z duchovní oblasti. Intuitivní jednání je přirozenou výbavou k životu a není ničím neobvyklým. Intuice nás chrání před chybným rozhodnutím, které by mohlo přivodit následně těžký životní osud, chrání nás v mnoha životních situacích, ale musíme být jemným i nenápadným impulsům naší intuice otevřeni a nalouchat jim. … Ne každý je schopen si připustit myšlenku, že něco takového existuje, když ani věda neodhalila „pravé“ centrum tohoto smyslu.
Podobné názory často obsahují v podstatě pravdivé věci, lehce zmatené polopravdy i vyložené nepravdy. A to je škoda, protože intuice je skutečně velmi zajímavý fenomén, který si zaslouží naši pozornost, a kterému se pochopitelně současná věda (např. kognitivní psychologie) hluboce věnuje, neboť stojí v samotných základech našeho myšlení. Nejspíše byste bez ní nebyli ani schopni rozumět tomuto textu.
Pokračujeme v našem malém úvodním seriálu o kognitivní psychologii ilustrovaném na příkladu klasického Posnerova výzkumu skryté zrakové pozornosti. Již jsme se dozvěděli něco o psychologickém konceptu pozornosti, jak se dá takový kognitivistický konstrukt objektivně zkoumat, jak se přistupuje k designu konkrétního experimentu a sběru dat, a v tomto příspěvku si získaná data základně zanalyzujeme.
Možná že někomu bude tento příspěvek připadat suchý, ale takto skutečně vypadá podstatná část vědecké práce (a není nic krásnějšího, než si moci hrát s výsledky své práce – a nalézt tam vážně to, co jsme nalézt chtěli!:-)). Snad to bude pro někoho prakticky užitečné; kéž bych tohle vše například znal v době, kdy jsem dělal na své diplomové práci! Kroky zpracování dat budu vysvětlovat slovně i ilustrovat pomocí jazyka R, což je jeden z nejpoužívanějších statistických nástrojů vůbec, a navíc, je zadarmo (doporučuji k práci grafické prostředí R Studio). Pokud chcete pracovat s daty, naučit se R se rozhodně vyplatí. Excel ani SPSS vám takovou jednoduchost a sílu nenabídnou.
Analýza a vizualizace dat je zábava!
Posledně jsem napsal něco o tom, jakými behaviorálními a neurovědnými metodami se dá podívat pod pokličku fenoménu zvaného skrytá zraková pozornost. Tohle téma bych teď rád rozvedl ve větším detailu. Na příkladu jednoho z nejslavnějších experimentů kognitivní psychologie si ukážeme, jak se navrhuje (a implementuje) takový experiment. To třeba kdybyste si chtěli nějaký sami provést nebo alespoň získat vhled nejen do teorií, ale i do praxe experimentální psychologie.
Ke konci 70. let 20. století provedl slavný kognitivní psycholog a neurovědec Michael Posner (a samozřejmě množství dalších výzkumníků) sérii experimentů, ve kterých si pokládal několik otázek mj. ohledně zaměřené pozornosti – a výzkumná otázka je přesně to, co by mělo stát na začátku návrhu jakéhokoli experimentu. Otázka by se měla vztahovat k aktuálním teoriím a publikovanému výzkumu. Jaké výsledky kdo získal, jak se to kdo snažil systematizovat ve formě teorie, jaké jsou v tom nedostatky a podobně. My to zde vezmeme méně formálně, jen s troškou teorie na ukázku, můžete zde jasně vidět přístup kognitivismu:
Michael Posner (Zdroj)
V minulém článku jsem nakousl téma pozornosti a hned ji zaměřil konkrétně na skrytou zrakovou (prostorovou..) pozornost.
Pro kognitivního psychologa vyvstávají dvě otázky: 1. Jak se dá skrytá pozornost objektivně změřit? Přeci jen je skrytá, zeptat se na to pokusné osoby nejde, oči se jí také nehýbou (nesmí hýbat, dle instrukce).. 2. Jak lze pokusnou osobu přimět k zaměření skryté pozornosti na nějaké místo (bez pohybu očí)? Přesouvání skryté pozornosti není něco, co bychom uměli na povel dělat.
Nejprve k druhé otázce: Člověka o zaměření pozornosti nelze tak úplně žádat přímo. Spíše je třeba mu zadat úlohu (task), ve které pro něj (resp. jeho nevědomé neurální procesy) bude výhodné pozornosti využívat. Stačí třeba říci “co nejrychleji stiskněte tlačítko, když uvidíte červený míček mezi ostatními barevnými míčky” a jeho mozek se (po troše tréningu) naladí na detekci červených míčků (a pak si třeba nevšimne jiných důležitých věcí). Mozek si na to ale může “přijít i sám” bez přímé instrukce, např. se relativně více zaměří na nějaké místo, když se tam bude cílový stimul vyskytovat častěji. Anebo může zaměřit pozornost na nějaké místo jednorázově zcela automaticky, pokud se tam náhle objeví něco nového a výrazného (a možná potenciálně důležitého), jako záblesk světla.
Dříve jsem nastínil, že není psychologie jako psychologie a že u zrodu kognitivní vědy (/věd) stála tzv. kognitivní psychologie. Ve zkratce, jde o něco podobného jako byla klasická behavioristická experimentální psychologie, ale nebojí se používat dříve zapovězené mentální entity, které se snaží konceptualizovat pomocí “reprezentací”, “informačního zpracování” a pod. Místo nějakého dlouhého úvodu do téhle krásné disciplíny raději řeknu něco o typickém příkladu výzkumu jedné takové dříve krajně podezřelé mentální schopnosti: pozornosti.
Jaké máme důvody zavádět do našeho vědeckého slovníku tento termín? Jde sice o něco, co nejde zcela přímo pozorovat, ale jde ji vcelku obstojně zkoumat nepřímo. Jde o pojem, který je dosti centrální v kognitivní architektuře mysli. Souvisí s dalšími mentálními funkcemi jako vnímání, paměť či jednání. Zdá se být zásadně spojena s vědomím. Zkrátka, vzhledem k výsledkům mnohých experimentů se zdá, že jde o smysluplný a užitečný koncept, ačkoli existují i hlasy proti tomu, na čemž skutečně může něco být. Od toho ale teď odhlédneme a podíváme se na trochu historie mainstream pohledu. Protože se terminologie vyvinula v angličtině a v té je psána i veškerá současná odborná literatura, budu uvádět v závorkách i anglické termíny. A terminologie je to, co si musíme jakožto vědci hned zkraje ujasnit, protože v běžném jazyce je “pozornost” poněkud vágní.
Sci-fi se stává skutečností dojemnou formou – Paralyzovaný člověk zahájí již zítra letošní FIFA World Cup vykopnutím pomocí exoskeletonu s EEG.
(Zdroj: http://www.bbc.com/news/science-environment-27316027)
Kromě Miguela Nicolelise na projektu už několik měsíců prakticky nonstop pracuje i Gordon Cheng z TU v Mnichově, se kterým má naše oddělení psychologie také spolupráci, takže máme informace takřka z první ruky.
“But what IS cognitive science?” – Péter Érdi
Když se někdo zeptá, čím se to vlastně zabývám, odpověd “kognitivní vědou” obvykle moc neuspokojí. Není se moc proč divit: není moc zdrojů, odkud by se o ní člověk mohl dozvědět. Během středoškolského studia se člověk dozví alespoň o existenci celkem širokého spektra vědních oborů. O dalších exotičtějších disciplínách (např. andragogice) si v posledním ročníku třeba přečte v seznamu VŠ oborů. Ale na kognitivní vědu v ČR (jako snad v jediné ze středoevropských zemí) nenarazí. Mohl bych místo toho vcelku pravdivě odpovědět, že jsem psycholog. Jenže to vyvolává ne zcela přesné představy:
Psychologie není jen o psychoterapii a už vůbec ne jen o psychoanalýze. Za obecně známými aplikovanými poli psychologie stojí i základní vědní disciplína. Dala by se nazvat jako obecná a experimentální psychologie; ve světě se pro ni často používá termín “kognitivní psychologie”. Ale to bohužel taky moc nepomáhá: pořád nevíme, co takový psycholog vlastně dělá. Jeden kolega proto rád říká, že je neurovědec. Je zajímavé, že pod neurovědou si člověk často představí to, co dělá kognitivní psycholog, zatímco většina neurovědců dělá něco dosti jiného (viz např. tento článek v Nature Neuroscience). Tak proč ne, neurovědec zní cool a mozek v podstatě zkoumáme také. Navíc k tomu se ale vrtám i ve filosofii. Hmm, takže neurofilosofie? To je také oblíbená nálepka, která v posluchači obvykle vyvolá ještě větší údiv a zavádějící respekt.