Co je to intuice? Když si zadáte toto heslo do googlu, narazíte na množství představ typu:

Intuice je schopnost vědět beze slov, vnímat pravdu bez vysvětlování. Funguje mimo čas i prostor a spojuje nás s vyšším já. Pracuje s vědomím, že minulost, přítomnost i budoucnost existují současně. … (článek Intuice – vědění, jež přesahuje logiku)

Intuice je často brána jako něco esenciálně duchovního, čistého a hlubokého, neuchopitelného rozumem či vědou, a nad rozum v podstatě povýšeného. Jde jen o to naučit se této duchovní síle otevřít a ona nás v životě nemůže téměř nikdy zklamat. Překvapivě, podobné názory jsem se dočetl i v našich studentských přípravných materiálech ke státnicím, otázka Možná pojetí intuice:

Člověk, který je citově vnímavý, bude i více otevřen vjemům které přichází z duchovní oblasti. Intuitivní jednání je přirozenou výbavou k životu a není ničím neobvyklým. Intuice nás chrání před chybným rozhodnutím, které by mohlo přivodit následně těžký životní osud, chrání nás v mnoha životních situacích, ale musíme být jemným i nenápadným impulsům naší intuice otevřeni a nalouchat jim. … Ne každý je schopen si připustit myšlenku, že něco takového existuje, když ani věda neodhalila „pravé“ centrum tohoto smyslu.

Podobné názory často obsahují v podstatě pravdivé věci, lehce zmatené polopravdy i vyložené nepravdy. A to je škoda, protože intuice je skutečně velmi zajímavý fenomén, který si zaslouží naši pozornost, a kterému se pochopitelně současná věda (např. kognitivní psychologie) hluboce věnuje, neboť stojí v samotných základech našeho myšlení. Nejspíše byste bez ní nebyli ani schopni rozumět tomuto textu.

Naštěstí prvním výsledkem, který vám google nejspíše dá, je heslo Intuice na české Wikipedii. Naštěstí, protože Wikipedie je výborný prostor, kde zveřejnit kvalitní a podložené informace, které najdou velké množství čtenářů. Bohužel, heslo o intuici bylo zpracováno v trochu podobném stylu jako výše zmíněné úryvky (např. včetně zmínky o předvídání budoucnosti) a člověk se dozvěděl pouze velmi málo o historických dohadech o intuici u C.G.Junga a některých filosofů.

Proto jsem se rozhodl článek značně revidovat. Jako základ jsem použil výbornou knihu Daniela Kahnemana Thinking, Fast and Slow (v češtině Myšlení, rychlé a pomalé). Pokusil jsem se tak článku dát jak nějaký základní (i tak to zabralo hodiny a hodiny práce), kvalitními referencemi podložený obsah, ale i trochu struktury k dalšímu rozšíření. Třeba zrovna vámi! Mimochodem, na Wikipedii jsem už před delším časem založil WikiProjekt Kognitivní věda, kde se můžete zapojit do procesu vytváření či jen drobného upravování hesel z této oblasti. Každé zlepšení české Wikipedie se počítá!

Svůj příspěvek k článku zde v jeho původní verzi uvedu (hned za ilustrativní obrázkem, aby tu nebylo jen moře suchého textu!). Tento článek je licencován za podmínek licence Creative Commons Uveďte autora/Zachovejte licenci 3.0. Jeho text byl převzat z článku „Intuice“ na Wikipedii. Autorem této části je Ondřej Havlíček, verze článku k 15.10.2014.

 

Intuice v psychologii

Moderní psychologie

Intuice je předmětem rozsáhlého experimentálního výzkumu v současné psychologii. Za dva centrální aspekty současných teorií lze považovat, že:^[1]

• Různé obsahy mysli mohou být přístupné našemu vědomí v různé míře. U intuitivních úsudků si nejsme vědomi toho, jak jsme k nim dospěli. Podobně introspekce nemá praktický žádný přístup k tomu, jak dochází k tvorbě gramaticky správných vět během hovoru, zatímco při matematickém výpočtu jsme si vědomi většiny kroků, které provádíme.
• Existují dva základní módy usuzování, pro které Stanovich a West zavedli označení Systém 1 a Systém 2.^[2] Systém 1 je intuitivní, nevědomý, automatický, má velkou kapacitu, probíhá bez námahy a je rychlý. Systém 2 je naproti tomu deliberativní, vědomý, řízený, má malou kapacitu, vyžaduje kognitivní námahu a je pomalý. Jakkoli je teorie dvou procesů usuzování jednoduchá a elegantní, některé novější poznatky ukazují, že realita myšlenkových procesů je komplikovanější.^[3]

Podle nositele Nobelovy ceny za výzkum na tomto poli Daniela Kahnemana^[4] lze za dva hlavní zdroje intuitivních úsudků považovat rozsáhlou zkušenost a heuristiky (“mentální zkratky”).

Expertní intuice

Příkladem intuice může být příběh Garyho Kleina^[5] o veliteli hasičů, který při zásahu uvnitř domu náhle zvolal “Rychle pryč!”, aniž by věděl proč to řekl. Jen co požárníci vyběhli ven, podlaha domu se zřítila. Až poté si uvědomil, že požár byl neobvykle tichý a jeho uši byly neobvykle horké. Jeho dlouhou zkušeností získaný “šestý smysl pro nebezpečí” odhalil, že zdroj požáru nebyl v bytě, ale ve sklepě pod nimi.

Podle Kahnemana^[4] provádíme intuitivní expertizy v každodenním životě neustále: V telefonátu poznáme náladu mluvčího z prvního slova. Poznáme hned po vstupu do místnosti, že se lidé zrovna bavili o nás. Rychle rozpoznáme nebezpečnou situaci na silnici.

Podle Herberta Simona “intuice není nic jiného než rozpoznání.”^[6] Simon studoval šachové mistry, kteří po získání praxe v řádu tisíců hodin skutečně vidí postavení na šachovnici odlišně od ostatních lidí. Dokáží v situaci vidět povědomé vzory (netrénovaným lidem skryté) a adekvátně na ně reagovat. Podobné schopnosti projevujeme neustále, aniž bychom si toho byli vědomi. Není principiální rozdíl mezi šachovým mistrem, zkušeným požárníkem či dítětem, které dokáže rozpoznat tvar před sebou jako psa a řekne “pejsek!”. Požárník ví, že je něco špatně, aniž by věděl, jak to ví.^[7] Podobně dospělý člověk ví, že potkal přítele Petra, aniž by si byl vědom toho, jak ho rozpoznal. Vědění bez znalosti o získání tohoto vědění není nic magického či neobvyklého; nejde o výjimku, ale spíše o pravidlo naší psychologie.^[4]

Nejen okamžité reakce, ale i delší plánování se může zakládat na intuitivním rozpoznání. G. Klein navrhl teorii “na rozpoznání založeného rozhodování” (recognition-primed decision). Dle ní nejprve automatická funkce asociativní paměti (Systém 1) navrhne možné řešení. Toto řešení poté člověk vědomě mentálně simuluje (Systém 2), aby zjistil zda vede k výsledku.

K osvojení schopnosti expertní intuice může stačit i třeba jediná zkušenost, jako v případě emoční reakce při bodnutí včelou (podruhé se při setkání s včelou dostaví automatická reakce strachu či opatrnosti), ale může být potřeba i desítek tisíc hodin, jako v případě šachových mistrů.

Expertní intuice ale nejsou vždy spolehlivé a mohou se značně mýlit. Výzkumy ukazují, že intuice jsou relativně spolehlivé především za těchto podmínek:^[8]

• Dostatek zkušenosti přímo v dané specifické oblasti,
• prostředí musí být relativně jednoduché a pravidelné,
• během učení je k dispozici dostatečně rychlá a kvalitní zpětná vazba,
• člověk si musí být vědom limitů spolehlivosti své intuice; situací, ve kterých se lze na intuici spolehnout, a kdy raději “použít Systém 2”.

V opačném případě se může intuitivní odpověď zakládat nikoli na expertíze, ale spíše na různých heuristikách. Základní vlastností intuice je, že člověk neví, jak k závěru dospěl, tedy ani zda se daný úsudek zakládá na kvalitní expertíze, navíc i špatné intuitivní závěry může provázet vysoká míra subjektivní jistoty.^[8]

Heuristiky

Heuristiky jsou jednoduchá a efektivní pravidla usuzování či rozhodování. Používají se jako zkratka k nalezení řešení, které sice nemusí být optimální, ale je dostatečně dobré pro dané účely, především v situacích, kdy hledání optimálního řešení by bylo příliš náročné. Heuristiky v našem myšlení se pravděpodobně vyvinuly v důsledku evolučních tlaků, v situacích kdy rychlost nalezení řešení měla větší hodnotu pro přežití než jeho zaručená správnost. Jakkoli jsou pro nás v každodenním životě nezbytné, již několik desetiletí se psychologové zaměřují na zkoumání jejich limitů a situací, kdy heuristiky systematicky selhávají. Tyto případy se označují jako kognitivní omyly (cognitive biases), protože často porušují pravidla logiky, pravděpodobnosti či teorie racionální volby.

Typickým příkladem (někdy označovaným jako klam záměny atributů (attribute susbstitution)) je následující úloha: Pálka a míček stojí dohromady 110 Kč. Pálka stojí o 100 Kč více než míček. Kolik stojí míček? Rychlá intuitivní odpověď je 10 Kč, ačkoli správná odpověď je 5 Kč. Příkladem tzv. emoční heuristiky (affect heuristic) je rozhodnutí investovat do akcií automobilové společnosti kvůli hezkému vzhledu aut a mé zálibě v nich namísto ekonomických ukazatelů firmy. Dalšími příklady jsou heuristika ukotvení (anchoring), heuristika reprezentativnosti (representativeness heuristic) či heuristika snadné dostupnosti (availability heuristic).^[4]

Teorie nevědomého myšlení

V kontrastu k výše představené koncepci stojí tzv. teorie nevědomého myšlení, jejímž autorem je především Ap Dijksterhuis. Dle této teorie je nevědomé, intuitivní myšlení naopak lepší při řešení složitých problémů, které zahrnují mnoho atributů. Zatímco je prý ve vědomém myšlení nelze dohromady dobře pojmout, nevědomě je lze efektivně paralelně zpracovat.^[9] Tato teorie je však mnohými vědci zpochybňována.^[10][11][12]

Intuice a kreativita

Intuice figuruje jako důležitá ingredience v mnoha teoriích kreativního procesu, jak v umění, tak ve vědě.

Intuice ve filosofii

Současná filosofie

Moderní filosofie přenechává empirické otázky týkající se intuice psychologii a zaměřuje se na významné otázky ohledně role intuic přímo ve filosofii. Jde např. o otázky po filosofické povaze intuic, např. zda lze intuice brát jako ne-inferenční přesvědčení, jako dispozice k přesvědčení apod. Vzhledem k tomu, že množství filosofických argumentů se zakládá na používání intuic, např. ve formě myšlenkových experimentů, významným problémem pro filosofii je epistemologická hodnota intuic. Na pomezí filosofie a empirických disciplín se nedávno začala rozvíjet takzvaná experimentální filosofie, která ověřuje intuice ohledně filosofických problémů na vzorcích běžné populace a často tak zpochybňuje validitu filosofických závěrů.^[13]

Reference

1. KAHNEMAN, Daniel. Maps of bounded rationality: a perspective on intuitive judgment and choice [online]. 2002-12-08, [cit. 2013-10-25]. Dostupné online.
2. STANOVICH, K E., West, R F. Individual difference in reasoning: implications for the rationality debate?. Behavioural and Brain Sciences. 2000, roč. 23, s. 645–726.
3. WEIDENFELD, A., Oberauer, K., & Hornig, R. Causal and non causal conditionals: an integrated model of interpretation and reasoning. The Quarterly Journal of Experimental Psychology. 2005, roč. 58A, čís. 8, s. 1479–1513.
4. KAHNEMAN, Daniel. Thinking, Fast and Slow. London : Pinguin Books Ltd, 2012. 499 s. ISBN 9780141033570.
5. KLEIN, Gary A.. Sources of Power. Cambridge, MA : MIT Press, 1999.
6. SIMON, Herbert A.. What is an Explanation of Behavior?. Psychological Science. 1992, roč. 3, s. 150-161.
7. EPSTEIN, Seymour. Demystifying Intuition: What It Is, What It Does, How It Does It. Psychological Inquiry. 2010, roč. 21, s. 295-312.
8. KAHNEMAN, Daniel; KLEIN, Gary. Conditions for intuitive expertise: a failure to disagree. American Psychologist. 2009, roč. 64, čís. 6, s. 515-526.
9. Dijksterhuis, A., & Nordgren, L. (2006). A theory of unconscious thought. Perspectives on Psychological …, 1(2), 95–109.
10. Calvillo, D., & Penaloza, A. (2009). Are complex decisions better left to the unconscious? Further failed replications of the deliberation-without-attention effect. Judgment and Decision Making, 4(6), 509–517.
11. Waroquier, L., Marchiori, D., Klein, O., & Cleeremans, A. (2010). Is It Better to Think Unconsciously or to Trust Your First Impression? Social Psychological and Personality Science, 1(2), 111–118. doi:10.1177/1948550609356597
12. Custers, E. J. F. M. (2014). Unconscious thought and deliberation without attention: A miracle or a mirage? Perspectives on Medical Education, 3(3), 155–8. doi:10.1007/s40037-014-0127-y
13. Pust, Joel, “Intuition”, The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Fall 2014 Edition), Edward N. Zalta (ed.),Dostupné online.

Vtipné video shrnující množství zde uvedených informací na závěr!