“But what IS cognitive science?” – Péter Érdi
Když se někdo zeptá, čím se to vlastně zabývám, odpověd “kognitivní vědou” obvykle moc neuspokojí. Není se moc proč divit: není moc zdrojů, odkud by se o ní člověk mohl dozvědět. Během středoškolského studia se člověk dozví alespoň o existenci celkem širokého spektra vědních oborů. O dalších exotičtějších disciplínách (např. andragogice) si v posledním ročníku třeba přečte v seznamu VŠ oborů. Ale na kognitivní vědu v ČR (jako snad v jediné ze středoevropských zemí) nenarazí. Mohl bych místo toho vcelku pravdivě odpovědět, že jsem psycholog. Jenže to vyvolává ne zcela přesné představy:
Psychologie není jen o psychoterapii a už vůbec ne jen o psychoanalýze. Za obecně známými aplikovanými poli psychologie stojí i základní vědní disciplína. Dala by se nazvat jako obecná a experimentální psychologie; ve světě se pro ni často používá termín “kognitivní psychologie”. Ale to bohužel taky moc nepomáhá: pořád nevíme, co takový psycholog vlastně dělá. Jeden kolega proto rád říká, že je neurovědec. Je zajímavé, že pod neurovědou si člověk často představí to, co dělá kognitivní psycholog, zatímco většina neurovědců dělá něco dosti jiného (viz např. tento článek v Nature Neuroscience). Tak proč ne, neurovědec zní cool a mozek v podstatě zkoumáme také. Navíc k tomu se ale vrtám i ve filosofii. Hmm, takže neurofilosofie? To je také oblíbená nálepka, která v posluchači obvykle vyvolá ještě větší údiv a zavádějící respekt.